Kniha (Michal Hrabí)
Toto by měla být finální verze scénáře, podle kterého se film točí.
| Záběr na šuplík, který otevírá ruka a vytahuje pistoli. | začíná hrát: Adiemus - Alame Oo Ya |
| Kamera sleduje pistoli v ruce postavy. Ta kráčí ke stolu a pokládá pistoli vedle věcí na čištění. | |
| Záběr na stůl a věci. Fotka manželů, pistole, ... | |
| Záběr na ruce, které začínají čistit pistoli. | |
| Zvětšuje se záběr. Je vidět i obličej hrdiny. Jeho výraz je směsice rezignace a nenávisti. S výraznou chutí zabíjet. | Vnitřní monolog: "Nemyslel jsem si, že bych byl schopen zabít, ale toto je jediné řešení." |
| Vzpomíná (záběr na oko, záblesk a vzpomínka). | |
| Hrdina se probouzí ráno vedle manželky. Potichu vstává, aby ji nevzbudil. Otvírá okno, je lehce průvan. | Doprovázeno zpočátku monologem (zoufalým hlasem): "Proč to musí takhle skončit? Žilo se nám fajn ...") |
| Podívá se ještě na lístky do divadla na dnešní večer položené na skříňce. Detail vstupenek. | |
| Nasnídá se a jde do práce (obrazy jsou velice krátké - jen detail na hrnek s čajem, utáhnutí kravaty a tkaniček u bot a dovření dveří). Kvůli průvanu se lístky lehce nadzvednou (to je důvod, proč jsou vlastně potom pod skříní). | |
| Zavírá dveře od bytu, pozdraví sousedku, která byla zrovna někoho vyprovodit a s kufříkem (v obleku) jde do práce. | komentář: "Ráno jako každé jiné. Až po cestě ..." |
| Cestou ho něco donutí zastavit | zvuk na pokraji slyšitelnosti |
| Blízko cesty. | Hluboké dunění (jako tlukot srdce) - nejprve slabé, potom silnější, čím víc se ke zdroji blíží |
| Spatří knihu. Rozhlédne se kolem, zda ho někdo nevidí (kromě napůl spícího homelessa kolem nikdo není), potom knihu zvedá ze země a prohlíží si ji. | Tlukot srdce je jakoby měkčí a klidnější |
| Kniha je tlustá a celá popsaná, nemá však žádného autora ani název (ani na hřbetu, ani uvnitř). | "Kniha ... bez názvu, bez autora," |
| Hrdina ukládá knihu do kufříku a jde dál. | |
| Před vchodem do práce si hrdina všimne auta. Pozdraví právě přicházejícího kolegu, který sledoval jeho pohled | komentoval to: "Pan šéf dnes výjimečně včas." |
| Hrdina si sedá v kanceláři k počítači a začíná pracovat. Po chvíli ho ale svým tlukotem láká kniha. Otevírá ji a začíná číst. | |
| Černobílé zmatené záběry z dětství (ze školky). | |
| Hrdina odkládá knihu bokem a zakroutí hlavou (co to je jako za hloupou knihu). - prolínaný záběr s následujícím | |
| Hrdina při čištění zbraně kroutí hlavou při vzpomínce, jak nevinně to začalo. | komentuje to: "Začalo to tak nevinně" |
| V práci hrdina škvírou v nedovřených dveřích zahlédne, jak se k němu blíží šéf. Toho cestou někdo zastaví (kolega). | "Tak co ta tvoje nová známost? Není náhodou vdaná?" Šéf odpoví s lišáckým úsměvem: "Jo, je, ale to je snad jedno, ne?" |
| Šéf přichází k hrdinovi. | Šéf: "V posledním projektu jsi nadělal dost chyb, musíš to ještě dnes opravit, protože se to má zítra odevzdávat" Hrdina: "Ale to nejde, já dneska něco mám" "To je mi jedno. Budeš tu tak dlouho, dokud to nedoděláš, jinak ....", nechá šéf větu nedokončenou ve smyslu "máš padáka" |
| Hrdina se pouští do práce, ale kniha ho opět zláká. | |
| Vzpomínka na mládí. Seznámení s nastávající manželkou, svatba. | |
| Hrdina jde na plánovaný oběd se svou manželkou. Omlouvá se ženě, že přichází později. Ta už na něj čeká v restauraci u stolu. Číšník donese jídlo a popřeje: "Dobrou chuť". Manželka začíná rozhovor: | Ž: "Tak jak to jde v práci?" M: "Ale, špatně, musím dodělat ..." Střih na pozdější dobu, kdy už dojídají Ž: "Víš ... budeme si muset vážně promluvit." M: "Teď ne, musím hned zpátky do práce." Ž: odmítavě kroutí hlavou (ve smyslu "seď a poslouchej") "Asi se toho v našem životě dost změní" M: podrážděně "A jak to myslíš, co tím chceš říct?" Ž: "Vůbec si mě nevšímáš, myslíš jen na svou práci. Tak se nediv, že už toho mám dost." M: "Já toho taky mám dost, musím běžet!" odsekává podrážděně hrdina, odhazuje ubrousek a odchází od stolu. |
| Hrdina bere opět knihu (otevírá v místě záložky) a čte. | |
| V knize popsán právě proběhnuvší rozhovor u oběda. Opakující se a přibližovaný záběr: "...nevšímáš... ...mám dost...". | |
| Hrdina si uvědomuje, že teď už kniha bude popisovat budoucnost, podívá se, kolik mu zbývá do konce knihy a oddechne si, jakoby říkal: "budu žít dlouho". | komentuje to: "to je současnost!" |
| Hořké pousmání při této vzpomínce a čištění zbraně. | |
| Záběr na záznamník. Manželka nechává vzkaz. (manželka telefonuje z pohovky na které odpočívá u kamarádky, kde se jí udělalo špatně). | "Nechci, aby sis ten dnešní rozhovor nějak špatně vyložil. A taky už nechci dál čekat, než ti to řeknu. Navíc, do telefonu je to jednodušší. Musím ti to říct. Bude tu ... je tu někdo třetí ..." |
| Hrdina je vzteklý. Vzhlíží od knihy a znovu zkoumá stránky. Naštvaně otáčí listy. | "Tady chybí list! Co sakra, řekla, co řekla?". |
| Hází knihu do kufříku a spěchá domů. | |
| Před domem se zarazí. Zrovna vidí odjíždět šéfovo auto (ještě zaslechl smějící se ženský hlas). | |
| Hrdina jde do bytu. Doma nikdo není. Je mu to divné. Nejdřív zmateně pobíhá po bytě a volá na manželku, nikoho však nenachází. Nevidí ale ani lístky do divadla. | |
| Hrdina si představí svého šéfa, jak řídí auto, baví se s hrdinovou manželkou a z kapsy mu čouhají ty dvě vstupenky. | |
| Naštvaně zasouvá zásobník. | |
| Pak si sedá a otevírá knihu na místě záložky. | |
| Kniha (poslední obraz): Zmatené záběry z nějaké krvavé události - hrdina držící zbraň, ruka tisknoucí kohoutek, plačící manželka objímající mrtvé tělo (které vypadá spíš na šéfovo i když je hrdinovo), hrdinův hořký úsměv (záběry jsou ty samé, jako na konci filmu, akorát v trochu jiném pořadí, tím to vypadá, že hrdina vraždil). | |
| Hrdina se leká, zavírá knihu (záložka byla někde o pár stran předtím) a vyhazuje ji z okna. | |
| Kniha dopadá na zem, otevírá se v místě záložky (zpomalené záběry). | |
| Hrdina jde ke skříňce, otevírá šuplík a vytahuje pistoli (první záběr filmu). | začíná hrát závěrečná melodie: Portishead - Give me a reason, nebo možná něco jiného |
| Zbraň je připravena k použití, vyčištěna a nabita. Výraz tváře napůl mezi chutí vraždit a spáchat sebevraždu. | |
| Zpomalený záběr na knihu, jak vítr otáčí listy směrem ke konci knihy. | tlukot srdce |
| Hrdina sedí se zbraní v ruce a přemýšlí (koho zabít). Promítá si opět scénu se šéfem a svou manželkou v autě. Když tu ho náhle vyruší telefon. | |
| Záběr na knihu, jak otáčí list. | tluče srdce |
| Hrdina telefon nezvedá, tak se zapíná záznamník. Manželka říká (je to ten hovor, popsaný v knize kde chyběla stránka) | " Nechci, aby sis ten dnešní rozhovor nějak špatně vyložil. A taky už nechci dál čekat, než ti to řeknu." |
| Záběr na pohozené lodičky a kabelku | "Navíc, do telefonu je to jednodušší. Musím ti to říct. Bude tu ..." |
| Hrdina s trpkým úsměvem a přikývnutím pomalu přikládá pistoli k hlavě. Sám sobě si potichu říká | "Bude tu ... " |
| Kratičký záběr šéfa v autě, jak se baví se spolujezdkyní (která ale není vidět). | |
| Záběr na manželku, jak s mobilem u hlavy (tak, že není nic víc z místa odkud volá vidět) říká.. | "... je tu někdo třetí ... " |
| Kamera se trochu vzdaluje. | |
| Záběr na knihu, jak se otáčí list a je vidět, že zbytek knihy je tvořen pouze prázdnými stránkami. | tlukot srdce neustále sílí |
| Hrdina začíná tlačit na kohoutek zbraně (detail ruky, kohoutku - stejný záběr, který byl ve zmatených záběrech poskytovaných knihou). | |
| Záběr na šéfa, jak jede v autě a do záběru se dostává skoro i jeho spolujezdkyně. | |
| Vzdalující se kamera od manželky, která do telefonu říká... | "... budeme ..." |
| zazní výstřel | |
| V tu chvíli hrdina padá k zemi. | |
| Záběr na manželku, jak telefonuje z mobilu a leží na gauči. | "... mít dítě. Jsem těhotná, udělalo se mi zle když jsem byla u kamarádky ..." zvuk se vytrácí |
| Obrazy jako z knihy, když byla popsána krvavá událost. V jednom ze záběrů dopadá tělo na zem (je vidět zezadu). Kamera přeostří z těla na lístky, které jsou pod skříní. Detail na vstupenky ležící na podlaze. | |
| Šéf sedí v autě vedle sousedky našich manželů. | |
| Manželka zavěšuje telefon. | |
| Kniha se na ulici, kde leží, zavírá. Obraz tmavne. | |
| Knihu na ulici zvedá neznámá osoba a odnáší si ji domů. |
KONEC
Odpovědný kontakt: lemma-web@fi.muni.cz