Film s Happy Endem

Film s happy endem

Synapse:
Filmový scénár je koncipován jako pokracování k neexistujícímu príbehu. Na zacátku tento príbeh koncí a zacíná zivot hrdiny "po nem".
Neexistující príbeh je typickým predstavitelem kýcovitých amerických filmu, kde je hrdina na zacátku "v srackách", pak narazí na problém,
který ohrozuje nekoho/nejakou skupinu lidí/mesto/svet pricemz potká holku, spolu s kterou prozijí dobrodruzství, pri kterém ve vyvrcholení
deje zachrání svet (v nasem prípade mesto) a je z neho hrdina. Tady zacíná nás príbeh. Ivan se vyporádává s tím, ze je z neho hrdina, jak ho
prijímají jeho okolí, ze je vlastne vsechno vyreseno, nic ho netrápí (coz je odkaz na pocit, který navozují ony americké kýcovité filmy),
jenze nejspís není vsechno tak, jak to na první pohled vypadá.

Postavy:
Ivan - hrdina neexistujícího príbehu, vsechny jeho problémy jsou na pocátku filmu vyreseny a on se s tím snazí "vyporádat"
Linda - holka, kterou Ivan sbalil v neexistujícím príbehu
Ana - bývalá Ivanova holka, dala mu kopacky pravdepodobne na zacátku neexistujícího príbehu, kdyz byl "v srackách"
Oswald - asertivní bezdomovec
Kluk - rozbil kdysi Ivanovi okno, bydlí spolu v jednom dome, melo by mu být kolem 12 let
Ivanuv starsí brácha - typický podnikavý maturant, nesel na výsku, namísto toho se pustil do podnikání, má uz vlastní byt,
zivot, …

Záverecná scéna neexistujícího príbehu: klapka - Ivan a Linda sedí vycerpane na zemi nekde za továrnou, znaveni prozitým dobrodruzstvím,
stastne hledí do dálky, kde zapadá slunce, prikrytí dekou opírají se o sebe a v jejich ocích není nic, clovek nejspís cekal úvahy nad
budoucím osudem… ale nic

Linda: (podpichuje Ivana) Uz jsem myslela, ze nechás toho maniaka rozctvrtit mne. -usmeje se a opre o neho-
Ivan: (hrdinsky jesitný) Slíbil jsem ti prece, ze te vezmu pryc. (hledí jí do ocí) Nekam daleko. (pateticky, zasnene, s pohledem do
zapadajícího slunce) A jeste dál.

--zacíná gradovat nejaká kýcovitá kytarovka, nejspís Guns n' Roses, scéna koncí a ze spodu obrazovky se s hudbou na pozadí linou záverecné
titulky, bylo by dobré vyzkouset udelat je tak malé, ze jsou az necitelné, jinak úplne ve stylu hollywoodských filmu

Ruka sáhne na magnetofon, stiskne nahrávání a páska se roztocí.
Hlas: (vzdychne si) Tak, co na to ríct? Zní to neuveritelne, je ze me hrdina. Slysíte jak divne to zní? To je proto, ze hrdinové jsou jen v
knihách a vymyslených príbezích. Jenomze já jsem tady, muj príbeh je skutecný a… vubec… kdyz si vzpomenu, jak jsem byl na dne: holka mi dala
kopacky, vyhodili me z práce, nemel jsem peníze ani na tu aparaturu, co jsem vzdy chtel. Pak jsem pomohl tomu bezdomovci, zjistil, ze ten
zkorumpovaný senátor chce nalít do pitné vody antidepresiva, poznal jsem Lindu, pomstil jsem se tem, co me sikanovali pro moje jméno, prý
Ivane, Ivane ty rumunskej zasrane, zavrel jsem jim huby, pak kdyz jsme se s Lindinými kamarády hackery nabourali do mailové schránky toho
senátora, on to zjistil a se svými kumpány Lindu unesl a nadopoval jí antidepresivy, které se chystal vysypat do pitné vody, pronásledoval
jsem je az k rezervoáru a po té nervydrásající bitve, myslel jsem, ze tam zarvu, jsem ho zhodil dolu. Dobrodruzství skoncilo, o jednoho
prolhaného politiká méne.

Pchech. No kdo by to cekal, od toho… toho… hubeného… od té nuly! A ted jsem to já, kdo si urval ten nejvetsí kus koláce. No i ten novinár se,
boze to je…, on se normálne trásl, kdyz jsem svolil pro ten rozhovor. Já budu v novinách. Cha. JÁ budu v novinách. Och boze, díky za to zes
mi pomohl najít mé sebevedomí a protoze, ted jsem… hrdina.

Zpátky k puvodní scéne, dej vsak pokracuje po titulcích. Oba jeste notnou chvíli sedí tak jak zustali a hledí do dálky. Ivan si tezce
vzdechne, nacez se ona jakoby probudí z letargie a podívá se na nej. Usmejí se na sebe a neschopni si pripustit tu trapnou chvíli, spocívají
v stavu, kdy nevedí coby, protoze vsechno prece skoncilo a CO TED?! Pak oba promluví v jednom momentu, takze si skocí do reci a zase
ztichnou.

Ona: Co ted?
Ivan: (podívá se nekam stranou, mimo záber) Policie uz odesla.
Ona: (od zimy se chytí za ramena) Asi pujdu domu.
Ivan: (neví, co ríct) Já taky, musím jeste neco vybavit.
Ona: Tak… se nekdy ozvi. Ahoj.
Ivan: (jenom pokývá hlavou)

Odejdou na opacné strany.

===Úvodní titulky===

Ivan krácí po ulici, v pozadí Hlas:
Hlas: Myslel jsem, ze kdyz zachráním mesto pred síleným padouchem v kuzi senátora, který chtel s pomocí svých politruku vylít do pitné vody
nezdrave velké mnozství antidepresiv, bude vsechno jaksi vyreseno, osudy uzavreny a vsechny problémy zmiznou. A mel jsem pravdu.

Ivan potká Oswalda (trochu ulítlý bezdomovec, mluví zpevne, takrka lyricky).

Ivan stojí na krizovatce a hledí pred sebe, kdyz se zpoza neho ozve…
Oswald: Takový skromný chlapec to býval a tak vysoko bradou do nebe ted mírí.
Ivan: Á, (otocí se) … co ten tvuj nos?
Oswald: (chytá se za nos a smeje se) Jo, dobrý, postaral se mi o to ten chirurg, cos mu dceru vytrhl ze spáru mafiánského politbüra. Jeste
jednou díky, zes ses me zastal. Ale slysel jsem, zes pak osedlal tu motorovou dvoukolku, co ses jí tak stranil.
Ivan: Myslís motorku? Neslo jinak. Lindu, tu chirurgovu dceru, unásely pryc.
Oswald: (kývá hlavou a mává srolovanými novinami) Celá ta vec, je to v dnesních novinách. Vypadá to, ze ti prezident udelí medaili. At me
morová rána, mozná i dve, postihne, kdyz ti nevrátí kvartýr, co ti ta svine senatorská antidepresivní sebrat nechala. Kdyz si na ni vzpomenu,
chytá me bolest tady v spicce. (ukáze na nos)
Ivan: Zádná morová rána, Oswalde. (vytáhne klíce a zamyslene na ne hledí) Nebudes mi verit, ale… (pohlédne na Oswalda, tomu zárí oci
stestím), no… mozná budes. Zdá se, jakoby vsechny problémy pominuli. Vlastne ani nevím co mám ted delat.
Oswald: (píchne prstem Jemu do bricha) Tak si to uzij… a klidne i tu bradu vzhuru, nikdo ti nemuze zazlívat. Bye bye. (divne se zasmeje a
odejde)
Ivan jeste chvíli hledí na odcházejícího Oswalda, kamera se priblizuje k jeho tvári.

Hlas: (zpátky do minulosti: klapka - Ivan krácí po vecerní ulici, kdyz zbadá na rohu, jak nejací chlápci kopou do bezdomovce na zemi, Ivan
zakricí aby vypadli, oni se zdekují, kdyz zbadají svedka, Ivan mu pomuze vstat - Oswald: Oh, díky chlapce. Musím to nekomu ríct, znás toho
senátora, co…) (zpátky, záber na Oswalda jak odchází) Oswald, místní postavicka. Znal spousty lidí a oni znali jeho. Nevím jak to delá, ale
ví o vecech, o kterých vetsina lidí ani netusí. Nikdy se ho vsak nestranili. Clovek s ním rád prohodil pár slov, vedel povzbudit. Kouzelník
se slovy, tak mu ríkali. (Oswald rekne neco paní, která jde kolem nej, ta se usmeje) Nevedeli jak to delá, ze poskládá ty slova zpusobem, ze
je rázem den hezcí a plný slunce, ale on to umel. (následuje zmena hlasu - v souladu s obrazem, Jemu neco prelétne tvárí, otocí se a jde svou
cestou) Ten den ale jakoby Oswald nefungoval. Mozná jsem nejdrív sám mel vedet, co mi schází.
(v poslední chvíli se Oswald záhadne ohlédne)

Ivan krácí po moste s klukem, v ruce má nejakou knihu, nevidet jakou.
K: Takze kdyz jsi zachránil toho bezdomovce, on ti za odmenu prozradil co má v plánu ten zloduch?
I: No, tak nejak.
K: A co jsi s tím delal. Kam jsi sel?
I: Sel jsem do cisticky, dozadu za mesto. Oswald je sice prima clovek a ríká se, ze ví vela vecí, ale musel jsem to nejak overit.
K: A tam jsi potkal tu kocku!
I: Myslís Lindu.
K: A pak bylo neco? Vís jako v tech amerických filmech.
I: Do toho ti nic není a navíc, kdyz jsme s Lindou zjistili, ze mel Oswald pravdu, tak jsme zacali uvazovat jak toho parchanta dostat za
mríze. (mluví jakoby pro sebe) Údaje z cisticky leccos naznacovali, ale nebyl to dukaz, který by se dal pouzít.
K: Tak jste sli za tema hackerama.
I: Linda se znala s jedním z nich.
K: Jeden kluk ze skoly ríká, ze s nimi kamarádí jeho starsí brácha a ze prý se jednou nabourali do nejakého postovního systému a pomenili
adresy, jako kam mají ty listy jít a tak.
I: O tom nic nevím, jak jsem ríkal, znala se s nimi Linda.
K: A co se stalo pak?
I: Nejak to zjistil, podvrhl nejaký papíry, prý neplatím nájem a jsem bez penez. Tak mi vzali byt. No vlastne, penez jsem tehdy opravdu moc
nemel. Ono taky jsem musel platit to okno, co mi rozbil jistý nerád.
K: (tvárí se, ze o nicem neví)
I: Byl ve tvém veku, vypadal jako ty, smál jako ty.
K: Hele, to byla stávka. To nebylo nic ve zlém.
I: Jo, hezká stávka.
K: A jak to bylo dál? Pak jsi sel na té motorce?
I: Hele, úplne v klidu priznás, ze jsi mi rozbil okno a jeste se mám s tebou bavit?
K: Já ti budu chodit nakupovat.
I: Coze?
K: Loni jsem chodil pro nákupy choré babicce. Chodís prece do obchodu, ne? Kazdý chodí. Stací kdyz mi dás seznam, co mám koupit a peníze a já
ti to donesu.
I: Proc bych ti mel verit?
K: Já chci vedet jak to bylo dál.
I: Aby ses mohl ve skole chlubit?
K: (jenom se culí)
I: (nakonec pristane) Tak jo, prijdi zítra odpoledne.
K: Kdyz prijdu ze skoly, jo?
I: Jo.
K: Tak jak to bylo s tou motorkou?
I: Az pak. A ted mazej.
Kluk odbehne. Ivan za ním smutne hledí, pak sklopí oci do zeme.

(Ivan krácí parkem s bráchem, ten je v obleku a jí nejakou tatranku)
B: Kdes byl vcera? Hráli jsme tenis.
Ivan: Séf me vzal zpátky do práce a dal mi okamzite placenou dvoumesícní dovolenku. Aby se mi prý omluvil, usporádal celofiremní oslavu.
B: Celofiremní? Vzdyt vás tam je pres trista… jenom kvuli tobe!
Ivan: (priznává prikyvováním)
B: Budes chtít zase pujcit prístí mesíc na nájemné?
Ivan: Ne, uz ne, penez mám ted relativne dost. Spís ti vrátím.
B: Hele, jsi muj brácha. Nemusís s tím spechat.
Ivan: (zasmeje se) Ty ses jeste nedíval na stav svého úctu?
B: Co je s ním?
Ivan: Más tam vsechno.
B: To mne… (hledí na Ivana, nemá slov, ani neprezvykuje, ticho pokracuje, jak se to snazí pochopit)

Zastaví u stánku s novinami, Ivan hledí do stromu, Brácha si jde koupit noviny, ale jeste se ho zeptá:
B: Pamatujes jak si k nám pribehl tehdy vecer, kdyz ti vzali byt?
Ivan: Jo?
(B kupuje noviny)
B: Byla s tebou holka, jak ona se…
(upresnuje prodavacce v stánku, co chce)
Ivan: Linda.
(otocí se zase k nemu)
B: No, Linda, jak se jí darí?
(vezme noviny a rozevre je)
Ivan: (po chvilce mlcení) Byla to nána.
B: (pobavene) Jo?

(strih, Ivan stojí na zastávce, holka poblíz se na nej usmeje, on se zahledí do zeme a lehce se usmeje) do toho mluva z pásky
Proc me pritahuje kazdá, která se na mne usmeje? Proc jsem to nevedel uz kdyz se mi predstavila: (Ivan spoznal Lindu v cisticce, (stací záber
spred nejakého komplexu, který by mohl být cistickou))-klapka-
Linda: (afektovane) Ahój, já jsem Linda a mám ráda spagety.
Ivan: (taky afektovane) Né, já taky!
Linda: Kousek odsud… (zvuk scény ztichne, slyset je jenom hlas z pásky)
… nenávidím spagety. Nenávidím spagety, slysís Lindo blindo?

… a zpátky do parku, Brácha listuje v novinách (Blesk).

B: No tak byla blbá. Pri tvé reputaci, vsechny holky ve meste musí…
(kolem projde holka a kdyz si vsimne Ivana, usmeje se a podívá se do zeme)
Ivan: (ostýchave priznává)
B: Já se snad… Vcera jich muselo být taky hodne, ze jo!
Ivan: (jeste ostýchaveji priznává)
B: (stále se podivuje) Kdyz si vzpomenu, jak jsi pred peti lety prisel domu s tou brýlatou a malýma kozama. Vzdycky jsem ríkal, ze (neco v
novinách ho zajme) … to me…
Ivan: (vytrzen z trapné situace) Co je?
B: Koukni na tohle! (ukáze mu clánek v novinách, kde je Ivan zachycen jak si uzívá, typický bulvární clánek typu: Jak si uzívají hrdinové.)

--intermezzo-- takrka instrumentální pasáz, jenom obrazy, v pozadí hudba, prochází se po meste, stojí pred výkladem, nechá odejít, poslední rozjezd, …

Scéna u neho doma, sedí u stolku a hraje solitér, kdyz nekdo zazvoní, tam stojí hezká holka
I: Ana?
A: Ivane, slysela jsem co se stalo.
(Ivan se vrátí ke hre a hraje urazeného)
A: Prý jsi ted hrdina.
I: Tak ses vrátila k hrdinovi?
A: Ne… jo, tedy ne. Vís, ze jsem musela pracovne do Finska, vsechno na me padalo. Byla jsem hloupá, kdyz jsem ti rekla, ze uz te nechci
videt. Nezvládala jsem to a kdyz jsem to ke mne ve Finsku vrátilo, uvedomila jsem si naplno jak jsem to podelala. Pak se k nám dostali zprávy
o tom, co se tady událo, málem jsem… (zacne plakat) rozhodla jsem se, ze odejdu predcasne.
I: Vela vecí se zmenilo (zahledí se do okna), vrátili mi práci,
A: To je skvelé.
I: Setkal jsem se s otcem, vsechno jsme si vysvetlili, (Ana si sedne k nemu na operku, pohladí ho) pamatujes si toho fakana, co mi do okna
hodil kámen? Zastavil me a chtel abych mu vyprável, jak jsem pronásledoval ty padouchy, tak mu to ted vykládám na pokracování (usmeje se) a
on mi za to chodí nakupovat, nemusím ani pohnout prstem, taky mi chodí dekovné dopisy(1), nestacím na ne odpovídat (ukáze na kopku listu na
stole, nekteré otevrené, nekteré zalepené, jeden rozepsaný), dokonce i ta otravná sousedka je nejak milejsí.
A: Muzes mi odpustit?
I: Nechybela jsi mi. … Jo, chybela. Jsem rád, ze jsi tady.
(políbí se)
A: (smrká) Neco jsem ti donesla. Bála jsem se, ze to budu muset vyhodit. (Vytáhne Vec(2), nejaký suvenýr, pozdeji dulezitý) (pak Ana neco
jakoby zaslechne) Slysís to, jakoby tady neco teklo.
I: Napoustím vanu, dole v prádelne odesla pracka, tak si musím vyprat sám.
I: (obhlédne si ho a nechá v ruce)
A: Utíkala jsem z letiste rovno za tebou, musím jít jeste do práce, pockás na me?
I: (prikývne)
A: A to prádlo nech tak, já ti vyperu. (odejde)
(Ivan si hraje s Vecí(2) a zacne mluvit)

I: Tak nakonec i Ana se ke mne vrátila. Není ten svet nádherný? Nikdy jsem necekal, ze by mohl být ze me hrdina. Ted s jistotou vím, ze by
jsem ním nikdy dobrovolne být nechtel. Kdyz se ohlídnu zpátky, vidím ty události jaksi zjednodusene, jako by je nekdo naplánoval tak, aby se
na konci spojili. Jako spalky naskládané do pyramidy. Navzájem se o sebe opírají a drzí tak pohromade v symetrické a tedy neprirozené poloze.
Takhle to… nevím… takhle to nefunguje.
Nemít problémy, jak fascinující predstava a pritom tak povrchní. Jsem si jistý, ze kdybych zacal investovat, tak brzy zbohatnu a budu zít
stastne az do smrti. A mel bych pravdu. Celou tu dobu, bych mel pravdu.
(Postaví se, vypne nahrávání, vybere pásku, vlozí ji do suvenýru, dá si dole zupan, a odejde do koupelny, kamera se chystá vejít do koupelny… STRIH)
HLAVNÍ HUDBA
Následují scény:
- Stojí pri moste a chce skocit, záber na knihu, kterou drzí v ruce, je to Goetheho Utrpení mladého Werthera, náhle se otocí, nekdo na neho
mává a jde k nemu, je to Kluk STRIH
- stojí u cesty a chystá se vkrocit na ní, zprava doleva se míhají rychle auta, chce jim skocit pod kola, kdyz mu kdosi polozí na plece ruku,
je to jeho brácha, spolu projdou pres prechod a do parku
- zpátky k odlozené scéne, kamera najízdí do koupelny, ve vane lezí Ivan, záber se blízí ke kraji vany, kde - je polozena ziletka

KONEC

Dobrodruzství, které se neodehrálo:

Má málo penez a chtejí ho vyhodit z práce. Holka mu dala vale a on nemá dost sebevedomí aby vedl plnohodnotný zivot. Pak ale zachrání
bezdomovce (scéna jak chlápci kopou do osoby na zemi) a odveze jej na záchranku. Ten mu rekne, ze slysel rozmluvu jednoho politika. Ivan to
jde proverit do cisticky a potvrdí to. Tam pozná holku a vsechno jí rekne. Ona ho seznámí s partou hackeru, kterí se nabourají do schránky
onoho spropadeného politika. Oni zjistí, ze on to ví, unesou tu holku a mucí tím, ze do ní lijí vodu obohacenou antidepresivy. Jemu vezmou
zkorumpovane byt a udelají z neho fetáka. Pak jde po ulici, potká skutecného fetáka a ten mu pomuze zastrasit partu hajzlíku z jeho ulice,
kterí ho sikanují kvuli jeho jménu. Ivan je pronásleduje do rezervoáru, a tam padoucha shodí z výsky na zem. Happy End.

Poznámky:

k pásce - kdyz si Ivan jeste libuje ve svém úspechu, septá, kdyz se mu to zacne hnusit, mluví uz normálním, ale zlomeným hlasem, --pomalý
prechod v prubehu deje

k návratum do doby pred nasim dejem - pomyslná neviditelná rovina: kdyz Ivan vzpomíná, je tam klapka, tím se oddelí plynoucí dej a cásti z
"filmu"

k aparature - má aparaturu, kterou vzdy chtel, mozná by se mohla nejak objevit v záberu k poslední scéne

Nezarazeno:

- dokonce i poulicní lampy se rozsvecovali, kdyz jsem s k nim priblízil

- nahranou pásku by mohl dát do veci, co mu donesla Ana z Finska