19. FFFI MU!
Studenti v bílých tričkách, co na hrudi mají napsáno NIC, začínají s předstihem dobrých tří hodin chystat Univerzitní kino Scalu a Fakultu informatiky, tak aby hladkému průběhu festivalu nic nebránilo. Někteří se těší, někteří jsou nervózní, někteří neví, kam dřív skočit. Scala se začíná plnit lidmi, Fakulta informatiky taktéž.
19. 5. 2019 19h 19min 19s
Kde pro jednoho něco končí, pro jiného něco začíná. Studenti mající zapsaný předmět PV113 pomalu končí svou celosemestrální práci na přípravě festivalu, která byla samotnou podstatou tohoto předmětu. Pro diváky tímto okamžikem však festival teprve začíná.
V sálech už je zhasnuto, festival je uveden jak jinak než z filmového plátna a začíná se pouštět první snímek, za ním další a další. Celý první blok čítá sedm snímků. Na žánrovou monotónnost si vskutku nemůže žádný z diváků stěžovat. Své místo na plátně mají jak komedie, dramata, tak i thriller a fantasy film. Diváci plni dojmů ze sedmi snímků, které jim otevřely nová témata k úvahám, vychází do foyer, aby se občerstvili.
Po krátké pauze se sály plní zpět. Druhá sekce festivalového promítání přichází se šesti snímky, tentokrát nejsou všechny pouze z dílen neprofesionálních tvůrců, jeden z nich, konkrétně hudební videoklip s názvem Mám Upův syndrom, vznikl s péčí tvůrce profesionálního.
S koncem soutěžních bloků přichází divácké hlasování. A tak tentokrát každý, kdo vychází ze sálu, má možnost odevzdat hlas těm filmům, které ho zaujaly. Krabice se plní hlasy a že jich není málo. Jakmile končí druhá přestávka, diváci jdou vstříc zpět filmovému plátnu, zatímco studenti se pouštějí do sčítání hlasů. Ve vzduchu koluje spousta emocí. Zvědavost. Očekávání. Nervozita. Strach. Během několika minut jsou hlasy jak na Fakultě informatiky, tak i ve Scale sečteny a výsledek diváckého hlasování je na světě.
Poslední sekcí festivalu je sekce bonusová, tedy ta, v níž obsažené filmy nejsou soutěžní, přesto ale dosahují takové kvality, že by jednoduše byla škoda na festivalu je nepromítnout. Diváci se baví jejich sledováním, zatímco studenti nedočkavě čekají na vyhlášení.
Jakmile bonusová sekce končí, přichází okamžik, ke kterému vlastně celý festival směřoval, tedy vyhlášení výsledků. Vítězem diváckého hlasování se stává snímek Jedničky a nuly, komedie, jež předestírá, co předcházelo vzniku legendárního ISu. Za hlasitého potlesku na pódium přihází tvůrci, jednohlasně se shodují na tom, že výhru opravdu nečekali. Nyní přichází čas na vyhlášení výsledků, k nimž dospěla odborná porota. Sál se začíná plnit napětím. První příčku obsadilo komediální drama s názvem BaDumTss. Tvůrci přichází přebrat ceny a opět se shodují na tom, že to nečekali. Poslední cenou, která je udělena, je cena pro snímek z profesionální sekce. Stává se jím hudební videoklip Mám Upův syndrom a na pódium přichází cenu přebrat tvůrce spolu s jedním z herců.
Co mělo býti vyhodnoceno, je vyhodnoceno a diváci se pomalu zvedají ze sedaček. A protože festivalový katalog umožňuje všem milovníkům klubů a diskoték vstup na festivalovou afterparty zdarma, tak se část festivalového osazenstva ubírá protančit tenisky, noc nebo duši na Flédu.
